Bez názvu

 Při dnešním odpoledni mi travnatý porost doslova sežral tmavě hnědou rudku sépii. I když to může znít humorně, není dobrý nápad si sednout do vysoké trávy vedle ztrouchnivělého stromu, kde se množí lesní mravenci. Při pár minutách zdánlivě klidného posedu mi nepříjemně ťapkali po botách a kalhotách. Lekl jsem se a rudka jako by byla pohlcena svou zemitou barvou. Hledání v trávě se zdálo jako hledat tuhu v kupce sena. Odkrýváním dalších vrstev stébel jsem narušil chod mraveniště a radši jsem popošel jinam. Mám rád přírodu, ale ne když na mě leze. Při změně lokálního posedu mi nižší tráva dovolila poklidně se uvelebit. Při mém štěstí mi sada rudek od Koh-i-nooru zachránila od nezaznamenání pokladu krajiny.

Proto dnešní moudro je: Nejsme páni zvěrstva.