Člověk po dlouhé odmlce domácího užírání se, je na chvíli rád obklopen v davu, je spokojený, že ho konečně obklopuje něco jiného než dušení se vlastní společností.
V mém případě to byl jen opravdu moment, kdy jsem se cítil, že zas žiji. Zdá se mi, že v bublinné izolaci se každý nechal do jisté míry ovlivnit ne-li zacházet se sebou jako s maňáskem. Nepřátelství se stalo denním chlebem pro ty, co se unáší proudem hlouposti. Chce to palcátem po hlavě, abychom si uvědomili, že jsme figurky ve hře a pravidla hry udávají vyšší, který při hře podvádí. Vše je domluvené, propracované, připravené a v neviditelném tichu nastolené. Probuďme se, nepodepisujme si vlastní ortel kvůli bussinessmanům bez svědomí. Nebuďme část plánu, jak nastolit něco, čeho jsme se do teď vyvarovali.
Naše tváře plné falešného uvědomění, že spasení děláme všichni společně je nadmíru zábavné. Názory formované prachobyčejným strachem modelují budoucnost do záhuby.
Proto dnešní moudro je: Nenechme si diktovat svůj život.
