Bez názvu

Před pár dny, kdy nejteplejší den se probudil po dlouhé zimní odmlce jsem seděl u venkovního ohniště a šťáva z vuřtů sršela jako mastný ohňostroj, vyjevila se mi spousta vzpomínek. Jako kdyby teplo spalovalo přítomnost a jen se mi zastesklo po křupavém chlebu skoro na škvárek a opálené uzenině převalující se v křenu. Jak příjemné je pozorovat plápolající oheň. Uklidňuje ta živelná síla vnitřní rovnováhu a když nás pohladí, tak si nás pouze spletl s klobásou na trnu. Obehnaný oheň balvany téměř z prvních známek architektury podtrhovalo chuť nasládlé Francie ve sklenici, již z dob přítomných.

Proto dnešní moudro je: Meditovat u ohně a zakusit uzeninu.